Je už neměnným pravidlem, že se v průběhu každé degustace jurských vín, jakmile dojde naslavné vin jaune (žluté víno), řeč stočí na zvláštní tvar láhve tohoto vína. Té láhvi se říká clavelin a podivný není jen její vzhled, ale též objem – 62 centilitrů. Proč  právě takové množství? Proč ten nezvyklý tvar ? A co znamená «le clavelin» ? V rámci diskuze pak lze zaslechnout mnohé, například, že tvar láhve je odvozen od kamene «klenáku», jímž se zakončuje klenba, ale skutečnost je samozřejmě jiná a mnohem složitější.

Když jsem se rozhodl do celé věci vnést jasno a ponořil se do odborné literatury, zjistil jsem, že jednoduché odpovědi neexistují. Původ láhve je zahalen mlhou as určitostí nelze říct vůbec nic. Přesto však existují nezpochybnitelná fakta, z nichž lze poskládat pravděpodobný příběh. Nuže, zde je podivuhodná historie jedné neobyčejné láhve.  

VÍNO A SKLO -  ANEB TROCHA HISTORIE ÚVODEM

            Víno bylo po dlouhá staletí přepravováno a prodáváno v sudech. Pilo se mladé, ze sudů se nabíralo hliněnými či skleněnými džbánky rozličných tvarů, z nichž se pak u stolu rozlévalo do sklenic. Nedávný archeologický průzkum v centru Besançonu odkryl v ulici Vignier základy domu vinaře, které poskytly dokonalou ilustraci těchto praktik. Láhve, do té doby vyhrazené pouze pro potřeby lékáren, se pro uchovávání vín a destilátů začaly používat teprve v průběhu XVII. století. Za vynálezce moderní vinné láhve je považován anglický diplomat Kenelm Digby (1603 – 1665); ta se vyznačuje vytáhlým silným hrdlem, jehož konec je opatřen zesíleným prstencem. Zdokonalení sklářských pecí, v nichž se topilo uhlím, zajistilo Angličanům roku 1634 prvenství ve výrobě skutečně odolných skleněných láhví.

     Vývojem prošly také uzávěry. Vše začalo v 5. století před Kristem korkem, jenž sloužil k utěsnění starověkých amfor až do 4. století n.l., kdy byl korek nahrazen kůžemi. Dřevěné sudy se zase uzavíraly pomocí dřevěných klínů. A tak to šlo celá staletí. První anglické láhve byly zpočátku utěsňovány dřevěnými kolíky, obmotanými pevnou tkaninou. Renesance korku se však blížila…

     Byl to slavný benediktýnský mnich Dom Pérignon (1638 – 1715), starající se v kraji Champagne o vinice hautvillerského opatství, jenž se - inspirován španělskými poutníky, kteří korkem uzavírali své cestovní nádoby – stal jedním z těch, kdož se zasloužili o návrat korku coby materiálu k uzavírání vinných láhví. Byla to doslova revoluce! Velmi rychle se totiž přišlo na to, že korkový uzávěr výrazně napomáhá kvalitnímu vyzrávání vína. Oproti dřevěným špuntům je korková zátka pružná a vodotěsná, zároveň však umožňuje vínům „dýchat“. V masovém měřítku ji jako první začali používat Angličané pro svůj obchod s portským. Zesílené hrdlo láhve umožnilo, aby byla těsná korková zátka dovnitř natlučena dřevěnou paličkou bez rizika, že praskne. Korek se tak rychle stává nejlepším uzávěrem a skleněná láhev může postupně získat dominantní pozici na trhu s vínem. Počátkem XVIII. stoletím se láhve ze skla stávají stále populárnějšími. Avšak jejich definitivní rozšíření přibrzdí úřední zákaz. Důvod? Foukané láhve nejsou schopné dodržet přesný objem a pro obchodníky s vínem tak zůstávají poněkud nedůvěryhodné.

     Foukané láhve, zpočátku nízké a válcovité s krátkým hrdlem, postupně narůstají do výšky a hubnou; jejich výrobu nakonec značně usnadní zrod sklářských forem, které mohou rovněž konečně garantovat i přesný objem. Od této chvíle už nic nebrání jejich rozšíření také do obchodní sféry. Někteří zákazníci upřednostňují světlejší láhve před tmavými anglickými, neboť dle jejich mínění jsou vhodnější pro kvalitní zrání vína. Také tvarově se láhve odlišují a každá oblast začíná používat své vlastní specifické tvary. Dnes má každý francouzský region své vlastní typy láhví, díky čemuž na první pohled poznáme, jakého původu je jejich obsah a mnohé nám napoví i o kvalitě. Nejznámějšími jsou láhve typu Bordelaise, Champenoise,Bourguignonne, flȗte d´Alsace či právě clavelin du Jura.

     Víno a skleněná láhev se definitivně a neodmyslitelně propojily na samém konci XVII. století. Během několika desetiletí se stala naprosto běžným obalem, jenž zajišťuje jednoduchý transport k zákazníkovi a je zároveň ideální pro kvalitní vyzrávání vína. Zbývá už jen vysvětlit původ francouzského slova bouteille. Jedná se o odvozeninu slova boutiaux, což byl kožený měch na vodu, uvazovaný ke koňskému sedlu.

LE CLAVELIN -  LÁHEV PRO VIN JAUNE

LE CLAVELIN  je jediná legálně povolená láhev pro prodej vins jaunes -  tzv. žlutých vín. Ustanovení je platné od roku 1936. Do té doby žádné pravidlo neexistovalo a  žlutá vína byla dlouho plněna do láhví odpovídajících aktuální módě a zvykům. To se ostatně týkalo i všech vín obecně.  

Hned v úvodu je rovněž důležité si připomenout skutečnost, že v minulosti byly láhve velmi často recyklovány a mnohé se tak během své životnosti seznámily s  víny mnoha typů a stylů. Standardizovaná láhev clavelin,  vyhrazená pro daný typ vinifikace z přesně definova-ného  terroiru, může „dokonale sloužit za přesné a spolehlivé vodítko, týkající se archeologie XX a XXI století“ (M.Landolt - Bouteille 2013, str.31).

Láhev clavelin je originální nejen svým zavalitým tvarem, ale především objemem (0,62l), jenž si dokonce vyžádal výjimku z evropských předpisů (1974 a  984). Zákonné podmínky AOC jasně stanovují obsah i typ láhve, do níž majíbýt zdejší vína plněna. Je to „láhev «Clavelin» či «láhev na vin jaune», jež je v případě apelace Château-Chalon opatřena  vylisovanou pečetí s názvem apelace, a jejíž objem činí cirka 62 centilitrů.

Tato láhev jest exklusivně vyhrazena pouze pro plnění vín dané apelace (dekret č. 2009- 1907 ze dne 7. října 2009, článek IX b). Zmiňovaná pečeť má za úkol odlišit vína AOC Château-Chalon od všech ostatních vins jaunes, která nesmějí být opatřena výliskem žádným.

PŮVOD OBESTŘENÝ TAJEMSTVÍM

     Všechna žlutá vína, včetně těch z Château-Chalon, byla poměrně dlouho prodávána v sudech a do láhví stáčena až koncovým zákazníkem. Například roku 1938 byl nabízen k prodeji vinný sklep bývalého děkana Filosofické fakulty v Besançonu, pana Félixe Gaffiota. Z nabídkového katalogu lze vyčíst, že to byl on sám, kdo lahvoval  Château-Chalon z ročníku 1926. Jak je vidět, žádná pravidla dlouhou dobu neexistovala.

     „Co záleží na láhvi, hlavně že se opíjím !“ Tento citát slavného dramatika Alfréda de Musset ukazuje, že pokud měl někdo potřebu pít, nepotřeboval ještě nutně znát přesný typ vína. Avšak obyvatelé kraje Jura, pyšní na své tekuté zlato v podobě vin jaune, si byli velmi dobře vědomi tohoto mimořádného bohatství a je vysoce pravděpodobné, že se zabývali myšlenkou láhve, do níž by bylo možné promítnout důstojnost jejího obsahu. Kde se ale vzala ona specifická láhev? Velmi často se setkáme s údajem (a to dokonce i na profesionálních webech), že tyto láhve byly původně ručně vyráběny ve sklárně La Vieille-Loye, založené roku 1506 Markétou Burgundskou, která měla dokonce sklárně udělit výsostné privilegium pro jejich výrobu. Jenomže Markéta Burgundská vydala pouze povolení k otevření sklárny, nic víc!

     Když roku 1975 Raymond Kuster (sběratel jurských láhví) zdědil v Poligny sklep jistého vinaře, který se na věčnost odebral už roku 1882, měl obrovské štěstí, neboť předchozí generace dědiců do starého sklepa příliš nezasahovala a on tak měl možnost objevit nádhernou sbírku láhví, vyrobených sklárnou v La Vieille-Loye, které kdysi obsahovaly ta nejlepších jurská crus. Po phylloxerové katastrofě, která na konci devatenáctého století zdecimovala zdejší vinice natolik, že postupně odpíjené láhve a sudy nebylo čím doplnit, zůstal sklep jen jakýmsi skanzenem prázdných obalů. Raymond Kuster se svými přáteli, rovněž vášnivými sběrateli, tak mohl dospět k určitým dedukcím, srovnáním a snad i závěrům:

     Historie láhve je bohatá na inovace, přizpůsobení jejího použití a její proměny byly samozřejmě závislé rovněž na technickém pokroku. V samotných počátcích byl každý z tvůrců obalů z roztaveného skla individualistou, vyrábějícím láhve, z nichž každá byla unikátním kouskem. To je také nepochybně důvod, proč v nás tyto staré obaly vyvolávají množství emocí, zatímco moderní produkty nás nechávají zcela chladnými, neboť tyto pocházejí z pásové výroby, jež je až vulgárně a do extrémů programovatelná. Jsou tu stroje, které jedou na plné obrátky a zaplavují formy roztaveným sklem. Automatizova-ná výroba chrlí obrovské množství láhví – jsou sice bez jediného kazu, avšak až sterilně dokonalé. Je proto pozoruhodné, že jediný clavelin se od tohoto schématu odlišuje. V naprostém klidu a pohodě se ubírá svoji dlouho cestou a stále v sobě má cosi osobitého. Původní prvky tohoto jedinečného tvaru po celou dobu přetrvávají. Relativně nedávná generalizace clavelinu – která netrvá ani jedno století okamžitě rozpoznatelná pro svoji originalitu a výjimečnou prezentaci, by mohla probíhat ve stejném duchu personalizace, jako ostatně i další produkty kraje Comté – hodinky, sýry atd.  

     Musíme samozřejmě ještě dodat, že i mimo Francii existuje jedna podobně výjimečná láhev - francký bocksbeutel, česky kozlí měch (či pytlík, chcete-li).

POZVOLNÝ VÝVOJ OD 18. STOLETÍ DO DNEŠNÍCH DNŮ 

     Clavelin je podstatné jméno rodu mužského, jakkoliv to v případě láhve může překvapit. Jméno láhev získala poměrně nedávno. První zmínky se začaly objevovat v účetních knihách sklárny Vieille-Loye. Nejprve jako „speciální láhev na víno z  Château-Chalon“, později už čteme „clavelin anglického typu“. Forma byla evidentně inspirována anglickou pintou, vyráběnou taktéž sklárnou v La Vieille-Loye, a na trh uváděnou pod názvem „anglaises pour Madère“ (anglické pro Madeiru). Avšak vzhledem k malému odbytu byla tato láhev počátkem XIX. století vyráběna v množství nepatrném. Také objem se často lišil, na vině byla nedokonalost výrobního procesu. A to i přes to, že používání forem umožnilo už od druhé poloviny XVIII. století výrobu přesnějších láhví. Tyto láhve byly válcovitého tvaru a daly se ve sklepích mnohem lépe ukládat na sebe, na rozdíl od do té doby používaných foukaných láhví s dlouhými hrdly, jež bylo nutné ukládat nastojato. Ovšem největší předností láhví z La Vieille-Loye byla jejich čistota. Sklárna totiž používala nové pece v nichž se topilo dřevem, sklo tak neobsahovalo žádná rezidua dehtu, na rozdíl od láhví anglické i jiné provenience, kde jako palivo sloužilo uhlí. Veškeré nečistoty (a dehet obzvlášť) samozřejmě negativně ovlivňují kvalitu vín.

     Obsah láhve je transpozicí láhve anglického typu o objemu 62 centilitrů. Někdy jsou však uváděna i jiná srovnání, například se starými burgundskými chauveaux, doloženými rovněž v Arbois, kde se používaly až do poloviny XIX. století. Ty představující čtvrt pinty, tj. asi 63 – 63,4 centilitru. Odchylky u prvních clavelinů v rozměrech (průměr, výška) a tím pádem i v objemu (od 59 do 74 cl) však neumožňují s jistotou potvrdit konkrétní vazbu ať už na burgundský chauveau tak ani na anglickou pintu. Je však zřejmé, že lze poměrně úspěšně pochybovat o další jurské legendě, která praví, že objem láhve clavelin se rovná zůstatku vína z jednoho litru po předepsané době zrání. Množství, jaké se odpaří po šesti letech a třech měsících je totiž závislé na mnoha faktorech, především na tom, kde jsou sudy uložené. V chladných sklepích se víno odpařuje mnohem pomaleji než na teplých půdách. I když je pravda, že přibližně a v průměru může toto množství souhlasit.

     Vraťme se ale zpět do sklárny. Od „speciální láhve na víno Château-Chalon“ z XIX. století po současný clavelin došlo k postupné evoluci tvaru, přičemž kapacita zůstala ekvivalentní. Sklářské formy umožnily standardizovat výrobu a dát tělu láhve rovnější vzhled, na rozdíl od láhví foukaných, jejichž tělo bylo ve středu mírné zúžené.           

NEJASNOSTI O PŮVODU JMÉNA

      Je obtížné určit přesnou dobu vzniku termínu clavelin, stejně jako důvody jeho použití pro tuto jedinečnou formu láhve. Mnoho hypotéz se původ slova pokusilo vysvětlit, aniž by však poskytly zcela přesvědčivé argumenty, nebo uvedly přesné datum vzniku láhve, nesoucí tento název.

               Clavelin je celkem běžné jméno, vyskytující se v kraji Franche-Comté už od středověku. Dodnes je časté jako příjmení a to i ve vinařské oblasti Jura. Traduje se, že to byl jistý muž jménem Clavelin z oblasti Château-Chalon, jenž si měl v osmnáctém století u sklářů z La Vielle-Loye objednat láhev tohoto typu. Avšak čím tuto láhev naplnil, to netušíme. 

Co však víme bezpečně je skutečnost, že v obcích Nevy-sur-Saille a Voiteur je historicky doloženo  (a dodnes zde žije) velké množství osob tohoto jména. Všichní Clavelinové byli pěstitelé, někteří i sami víno vyráběli. A mnozí byli dokonce postavami velmi pozoruhodnými; například jistý Nicolas Clavelin byl roku 1754 správcem kláštera a kapituly v Château Chalon. Ostatně, příjmení Clavelin je v Château-Chalon doloženo od XV.  stole-tí (v Besançonu jej zase nacházíme coby jméno křestní – dokument z roku 1443 hovoří o holiči jménem Clavelin Merveilleux).

     O původu jména můžeme vyslovit určitou hypotézu. V kraji Franche-Comté se od středověku vyráběly hřebíky zvané clavins (v jednotném čísle clavin), používané především k přichycení šindelů na střechu. Slovo samotné pochází z latinského favus. Ale máme zde i další podobné slůvko - clavis, znamenající zátku. Hřebík i zátka – obojí představuje dva různé způsoby jak něco uzavřít. A ještě tu máme termín clavelée, jímž se mj. označují vinné kaly. Protože nejpravděpodobnější je souvislost se slovem clavin, lze se domnívat, že se takto od 18. stol. označovaly dokonale uzavřené láhve, určené k uchování vín z Château-Chalon, a že se tento termín používal v celém kraji (Sellières, Saint-Claude, Château-Chalon, Lons-le-Saunier, Besançon..atd). Neprodyšně uzavřené láhve za účelem jejich archivace měly svůj význam tehdy stejně jako dnes. Například roku 1754 věnovala abatyše kláštera v Château-Chalon tři sta láhví vin jaune své neteři, když se tato provdala za markýze de Champagne – a poslední láhev z tohoto svatebního daru byla otevřena a vypita roku 1911, tedy o sto padesát sedm let později !

     Clavelinem se tedy nejspíš neoznačovala žádná konkrétní láhev (ať už jakéhokoliv tvaru), ale spíše jakákoliv dokonale utěsněná láhev. To vše jsou nicméně jen spekulace - potvrzení této hypotézy může přinést pouze důkladná studie zátek a uzávěrů historických vinných láhví, do té doby zůstane termín clavelin i nadále zahalen tajemstvím.

ABBÉ CLAVELIN A DEFINITIVNÍ NÁZEV PRO LÁHVE OBSAHUJÍCÍ VIN JAUNE

     Je doloženo, že ve druhé polovině XIX. století sklářská huť města La Vielle-Loye opatřovala pečetěmi láhve, objednané některými významnými osobnostmi vinařských rodin, které tak svoji produkci personifikovali. Následně se na láhvích objevila dokonce pečeť císaře Napoleona III. V tu chvíli se sklárna stala oficiálním dodavatelem císařského paláce. Tato událost tehdy zřejmě inspirovala rodinu Clavelinových z Vernois, neboť v té samé době začali své láhve anglického (a také burgundského) typu opatřovat pečetí Chateau-Chalon Clavelin. Nevíme však, zda obsahem těchto láhví bylo vin jaune. Stejně tak nevíme s určitostí, jakého tvaru bylo „12 láhví vyzrálého Château-Chalon“, které si roku 1722 objednalo město Sellières, aby důstojně přivítalo svého pána. Lze se jen domýšlet.

     Pokud jde o tvar láhví, cenné vodítko nám může poskytnout mnohokrát citovaný text Daniela Bienmillera (Gamay noir et Savagnin, 1988): „Tvar láhve určené pro vin jaune Château-Chalon jest modifikací tzv. «anglické» láhve. Jedná se o specifický výtvor sklárny v La Veille-Loye. Produkce není velká a započíná se po roce 1855. Na trh jsou většinou dodávány jen dostupné skladové kusy, neboť jejich výroba nemá pro sklárnu velkého významu; například v roce 1906 šlo o 3 200 lahví, odebraných tuctem zákazníků, z nichž pouze tři žijí v Revermontu (pohoří Jury).“

     O speciálních láhvích určených pro vína z Château-Chalon se můžeme dočíst také  v produktových katalozích sklárny z let 1874 a 1882. Avšak termín clavelin se tu ještě neobjevuje. První písemnou zmínku o něm nalézáme až v objednávce, o níž nás opět informuje Daniel Bienmiller: „co se tohoto týče, 14. dubna 1914 jistý opat Paul Clavelin, bytem v ulici du Pré 31, Saint-Claude (asi 71 km jižně od Château-Chalon), zároveň však vinař v Nevy-sur-Seille, opakovaně žádá ředitele sklárny v La Vieille-Loye o dodání své dva roky staré objednávky, týkající se výroby a dodání několika set lahví opatřených rodinnou pečetí: «Château-Chalon: Clavelin»:

„V roce 1912 jsem vás požádal o několik stovek lahví typu Château-Chalon (anglicky Clavelin); v té době jste mi napsal, že mi ale nemůžete poskytnout láhve s pečetí «Chateau-Chalon: Clavelin», protože jste neměl pracovníka schopného tyto pečetě na láhve aplikovat. Máte již nyní pracovníka schopného tuto práci vykonat ? [.…] Stále mám u sebe pečeť, kterou pro mne nechal v minulosti zhotovit pan Neveu (Philippe-Auguste Neveu, předchozí ředitel sklárny) na doporučení mého strýce, pana Aigrota, z Arc-et-Senans“. 

     Existence pečeti Abbého Paula Clavelina (včetně jejího textu) nám dovoluje vyslovit hypotézu, proč se dnes clavelinem nazývá právě jen ona netypická láhev obsahující Château-Chalon a ostatní vins jaunes. Jen pro úplnost dodejme, že kontrakt se nakonec uskutečnil, o čemž svědčí odpověď, kterou abbému odeslal správce Neveu. A známe i cenu; láhev opatřená pečetí stála 25 franků, láhev bez pečeti pak 23 franků.

ABBÉ PAUL CLAVELIN

Paul Clevlin se narodil roku 1853 v Nevy-sur-Seille do rodiny vlastnící obrovské množství půdy. Z této rodiny pocházelo  množství významných osobností, vykonávajících rozličné politické funkce. Na kněze byl Paul Clavelin vysvěcen roku 1880 a v roce 1913 byl ustanoven titulárním kanovníkem v Saint-Claude. Do rodné obce se vrátil o patnáct let později      a v Nevy-sur-Seille také nakonec roku 1929 umírá.

Pokud jde o jeho rodinu, Paul byl vnukem vinařů Josepha Clavelina a Anetty Tissotové. Otec Jean-Xavier Clavelin (1792-1854) byl starostou Nevy-sur-Seille (od r. 1838 až do své smrti).

     Nuže, na scéně se objevuje pečeť se jménem Clavelin, která byla zřejmě byla vyrobena na výslovnou žádost abbého Clavelina a to někdy ve druhé polovině XIX. století, pravděpodobně ještě v dobách, kdy sklárnu vedl Auguste-Philippe Neveu. Bohužel nevíme, zda Paul Clavelin tyto málo používané láhve objednával pravidelně či zda měla huť vlastní zásoby neoznačených láhví, které bylo možné dodatečně opatřit příslušnou pečetí.

     Lze však konstatovat téměř s jistotou, že jak se tyto specifické láhve anglického typu opatřené pečetí se jménem abbého Clavelina začaly objevovat ve veřejném prostoru, přestal být termín clavelin vnímán jako obecné označení jakékoliv dobře uzavřené jurské láhve (viz předchozí hypotéza), a začal být pozvolna spojován jen se žlutými víny, především těmi z Château-Chalon.

CLAVELIN – FLAKON S VÝJIMEČNÝM VÍNEM

                Claveliny obsahující Château-Chalon jsou dnes opatřeny pečetí, která se nevztahuje ke konkrétní osobě (či rodině), ale je jakýmsi puncem zeměpisného původu, specifické vinifikace a především kvality. Tyto pečeti, umístěné mezi hrdlo a rameno láhve, se začaly používat koncem předminulého století. Tehdy se však ještě nejednalo striktně o láhve s vin jaune (tím méně o clavelin). Byly spíš jen potvrzením zeměpisného původu. 

     Do dnešních dnů se totiž dochovaly láhve s pečetěmi jako např. d´Arlay, Lavigny atd. Tyto pečetě mohly nahrazovat etikety - ty totiž tehdy používali výhradně velcí négocianti. Jen pro úplnost, obchodníci Bury a Marchandon de La Faye (oba z Château-Chalon) etikety na své láhve lepili už v roce 1850. A naopak, až do začátku XX. století neopatřovali své láhve pečetěmi.   

     Také pečetě prošly určitým vývojem. Nejprve se jednalo o kruh, v jehož centru se nalézal hrozen a kolem nápis (např. Château-Chalon). Později nabyla pečeť oválného tvaru se svislými pruhy (zprvu tenké, později silnější) uprostřed přerušenými textovým pásem. 

     Počátkem XX. století někteří vinaři a négocianti, jako např. Louis Cartier z Poligny, plnili veškerá svá jurská vína i lihoviny do lahvích typu clavelin. Použití tohoto detailu bylo pravděpodobně součástí toho, co bychom dnes nazvali „marketingovou politikou“, usnadňující nejen identifikaci produktu v regálu, ale především zdůrazňující jeho vysokou kvalitu a naprostou unikátnost. Celý vývoj však přerušila série katastrof v podobě phylloxery a vypuknutí 1. světové války.

     K obnovení výroby clavelinu došlo až v září 1924 a to na základě konkrétního požadavku jurských hoteliérů a restauratérů, kteří chtěli mít (z komerčních důvodů) možnost servírovat zdejší vína v menších než sedmičkových láhvích; láhve opatřené pečetí „vin jaune“ byly určeny výhradně pro žlutá vína, na rozdíl od holých láhví stejného tvaru, určených pro vína slámová (vin de paille). 

CLAVELIN DNES

Ačkoliv mnozí vinaři Jury dlouhý čas plnili svá vína (Château-Chalon nevyjímaje) do různých typů lahví, ať už burgundských či univerzálních na jedno či více použití, byl to nakonec clavelin, jenž se definitivně prosadil a vzápětí etabloval jako jediná možná alternativa pro AOC Vin jaune, a je tak živoucím svědectvím partikularismu, zakořeněného v technické historii jeho výroby. Ba co víc, tvarově i dnes kopíruje podsadité a válcovité tvary z let 1760 – 1780 ! To vše svědčí o vůli zdejší vinařské komunity zdůraznit hodnotu a autentičnost žlutých vín, onoho osobitého produktu lidského umu.

     Je také nade vší pochybnost, že ve stejném duchu byla sklárnou Saint-Gobain v roce 2003 vytvořena též speciální láhev, určená pro slámové víno. I tento flakon byl inspirován láhvemi z XVIII. století. Zachování původního tvaru láhve je vlastně značkou identity, jde o okamžitě rozpoznatelný symbol jednoho výjimečného produktu, vlajkové lodi zdejšího vinařství a národního pokladu, jakým vin jaune nepochybně je.

PARAMETRY

     Evropská unie ve své snaze o standardizaci a centralizaci nepřijala tuto láhev za svou. Neobvyklý tvar a objem neumožnily tuto láhev zařadit do příslušného katalogu, díky čemuž měla zmizet z většiny evropských standardizovaných norem. Aby mohla být zachována, bylo nutné udělit vinařskému regionu Jura výjimku. Dnes se clavelin vyrábí jen ve dvou francouzských fabrikách: Saint-Gobain Embal-lage a Saverglas. Na trh jsou uváděny ve dvou variantách: „Château-Chalon“ a „Clavelin unie“, obě o objemu 62 centilitrů a předepsaných rozměrech, které činí 239 milimetrů na výšku a 90/86,6 na šířku. Láhve označené oválnou pečetí „Château-Chalon“ mohou používat pouze výrobci z katastru obce Château-Chalon. Název musí být napsán velkými písmeny ve dvou řádcích. Ostatní producenti se musí spokojit jen s tištěnou papírovou pečetí nalepenou nad etiketou. Ostatní žlutá vína apelací Arbois a Côte du Jura používají holou láhev „Clavelin unie“.

NĚKOLIK ČÍSEL ZÁVĚREM

     Podle oficiálně dostupných údajů představují jurská vína pouhé 1% národní vinařské produkce! Tzv. žlutá vína pak představují jen 2,2 % produkce všech jurských vín. Pokud jde o Château-Chalon, roční produkce činí cca 600 hl, tedy asi 95 000 lahví.

Miloslav Lerch, 20.8. 2022