Collioure, malebné přímořské městečko na rumělkovém pobřeží nedaleko španělských hranic, nedávno oslavilo zlaté výročí. Banyuls, který se vyrábí ve stejné apelační oblasti jako červená a bílá Collioure, je doslova pojmem, vždyť se jedná o jediné oficiální Grand Cru celého Languedoc-Roussillonu! Výročí bylo skvělou příležitostí poznat jeho alter ego, kde každá jednotlivá láhev je dílem lásky vášnivých vinařů, nezávislých i spolupracujících, a kde nemohou být činěny žádné kompromisy, neboť členitý terén je neumožňuje. Nahlédněme do historie jedné z nejkrásnějších vinařských oblastí na světě, která je domovem "heroického vinařství", které svět začíná postupně znovuobjevovat. Andrew Jefford z časopisu Decanter označil Collioure za „Malé Burgundsko Jihu“ a odrůdu Grenache nazval „Pinotem horkého Jihu“.

COLLIOURE  &  BANYULS - DUÁLNÍ APELAČNÍ OBLAST

Apelační oblast Collioure je vymezena stejným prostorem jako Banyuls. Rozdíl mezi nimi tak není v místě či terroiru, ale v typu výsledného vína: AOC Banyuls je určena výhradně přírodně sladkým vínům (VDN), AOC Collioure pak klasickým suchým vínům. Avšak až do roku 1935 byla všechna zdejší suchá vína nesla označení přírodní vína v oblasti Banyuls, aby se odlišila od fortifikovaných, tedy přírodně sladkých Banyulsů.

Do čela snah získat status samostatné apelace pro suchá vína se postavil šéf místní asociace vinařů André Parcé, jehož úsilí bylo korunováno roku 1971, kdy bylo ustanoveno AOC Collioure, byť zatím jen pro vína červená. Ale i to znamenalo velké vítězství. AOC Collioure rouge se stalo vůbec první apelací suchého Roussillonu! Teprve později byly apelace přiděleny i zdejším růžovým a bílým vínům. 

V regionu v současné době působí čtyřicet čtyři nezávislých vinařství a tři družstva. Roční produkce představuje asi 20 000 hektolitrů suchých AOC Collioure a 14 000 hl fortifikovaných AOC Banyuls.

POZORUHODNÁ OBLAST MEZI MOŘEM A PYRENEJEMI

Côte Vermeille - Rumělkové pobřeží, to je neuvěřitelná vinařská oblast, nejjižnější a zároveň nejstarší v celé Francii. První vinohrady založili už Féničané v 6. století př. n. l. Během následujících staletí se vinice postupně rozrůstaly a stoupaly po závratně strmých terasách s nádhernými výhledy na hladinu Středozemní moře. Dnešních asi 1 400 hektarů vinic se zvedá od hladiny moře do výšky přes 400 metrů. Více jak třetina z nich se nachází na strmých svazích, často ve sklonu přes 50 %! Réva vyrůstá z břidlicových terasovitých vinic, rozdělených zídkami (feixas), vystavěných rovněž ze zdejší břidlice. Tyto zídky, budované od 13. století templářskými rytíři, jsou dodnes pečlivě udržovány - doslova kámen po kameni - muži i ženami, kteří pěstují vinnou révu samostatně nebo jako členové místních vinařských družstev. Vinice mnohdy rámují křoviny, olivové háje, ale také vzrostlé duby či kaštany, což chrání vinice před erozí. Práce tu není jednoduchá, jak výstižně popisuje Romuald Peronne, mladý prezident zdejšího Syndikátu: "Práce ve vinicích je stále v rukách lidí, jako by se tu zastavil čas. Práce to není lehká, ba právě naopak, je nesmírně náročná. Strmé svahy musí vinař zdolávat výhradně po svých a na svá záda si naložit vše, co v jiných regionech obstará technika. Zároveň je tím ale chráněna biodiverzita naší krásné krajiny, jež je utvářena právě těmito charakteristickými a historickými vinicemi."

COMPLAINTE - HISTORICKÉ SPECIFIKUM

Největšího vinařského rozmachu se region dočkal v době, kdy přešel pod francouzskou korunu. Stalo se tak roku 1659 na základě Pyrenejské smlouvy. Tehdy tu ovšem kromě vinařství vzkvétalo i pašeráctví, kulminující v druhé polovině 18. století. Pašovalo se kdeco: tabák, sůl, rýže, cukr, kožešiny….. Úřady si s touto živností nedokázaly poradit, tak ji zpočátku mlčky tolerovaly, až si kraj během krátké doby vysloužil přezdívku Pašerácká republika. To ovšem silně omezovalo výběr daní, proto nakonec francouzské úřady pohrozily regionu vojenskou intervencí. Správce roussillonské provincie se zalekl a uzavřel s místními kompromisní dohodu. Pokud zanechají pašeráctví a začnou se věnovat vinařství, bude jim stát za výsadbu vinic platit!. Toto opatření, stejně jako zaběhlá praxe pronájmu, tzv. complainte, zavedená už ve středověku, rozhýbaly výsadbu a pěstování vinné révy v Côte Vermeille do masového měřítka. Zmíněný systém complainte přiznává vlastnictví vinic konkrétnímu vinaři, který však není zároveň vlastníkem půdy. Vlastník ale v jeho rámci převádí svůj pozemek do spoluvlastnictví s pěstitelem, jehož povinností je udržovat vysázenou révu a starat se o její perfektní stav. Tento systém měl vliv i na pestrost vinohradů; výměna odumřelých vinic vedla k výsadbě nových odrůd, takže na mnoha terasách dnes můžeme najít hned několik typů vinné révy. Complainte je stále funkční, v jeho rámci dodnes funguje asi 40 % vinic, avšak brání rozvoji současného vinařství (viz níže).

zdejší vinice se šplhají až do výšky přes 400 m/n.m.                                 kamenné terasy  "feixas"

BŘIDLICE - TERASY – ZÍDKY – KANÁLY – VĚTRY

Ve zdejší úchvatné krajině plné kontrastů tvoří vinná réva její převážnou část. Říká se, že zdejší vína dělají břidlice a slunce. Réva celoročně profituje z převahy slunečných dnů, v létě z vysokých teplot a v zimě si užívá mírného středomořském podnebí. Průměrná roční teplota činí přibližně 15 °C (samozřejmě v závislosti na nadmořské výšce). Vše se tedy zdá být optimální, ale není to tak zcela. Ačkoli se průměrná teplota zdá být mírná, vinná réva je denně vystavována výrazným teplotním výkyvům. Kromě toho nadmořská výška narušuje srážky, které se vyznačují nepravidelným, zato nezřídka prudkým průběhem. Dlouhá období letního sucha se střídají s paroxysmálními přeháňkami během jara a podzimu. Četnost a prudkost lijáků i strmé svahy - to je ideální kombinace pro erozi půdy, které má zabránit systém teras, opěrných zídek a odvodňovacích kanálů. Podle tradice byly tyto staleté techniky, které se používají dodnes, přivezeny z Blízkého východu templářskými rytíři koncem 13. století. Odvodňovací kanály, tento jedinečný kanalizační systém zvaný agouilles, jsou pracně vytesány do břidlicové půdy, v níž vytváří vějířovité geometrické útvary, kterým se tu říká peu de gall (kohoutí noha), protože z výšky skutečně připomínají otisk ptačího pařátu. Strmé svahy, schodovité terasy a systém kanálů zcela znemožňují použití strojové techniky, vinaři tak své vinice obdělávají výhradně ručně.
Dalším důležitým faktorem je frekvence a typy větrů. Vane jich tu osm a mají velmi různorodé a protichůdné účinky. Dva z nich jsou však pro révu klíčové: Tramontana vane ze severozápadu od Atlantického oceánu podél Pyrenejí a míří dál nad Středozemní moře. Má obrovskou sílu a bývá příčinou rozbouřené mořské hladiny. Ve vinicích je ale požehnáním, neboť svým vysušujícím charakterem chrání révu před plísněmi. Na druhou stranu však mívá i destruktivní dopad na mladé rostlinky vinné révy, zejména na jaře, kdy fouká nejsilněji. Druhým je Autan, ten vane směrem opačným, vzniká nad Středozemním mořem a svou vlhkostí a chladem zmírňuje letní žár, což rovněž přispívá kvalitě hroznů. Několik dní před tím, než se rozfouká, zavládne nad krajinou absolutní klid s charakteristicky křišťálově čistým vzduchem. V té chvíli jsou Pyreneje vidět ze vzdálenosti až 150 kilometrů. Místní vinaři mají pro tento stav pořekadlo: „Autanu se chce foukat“.

Peu de Gall - zdejší systém odvodňovacích kanálů 

V HLAVNÍ ROLI GRENACHE

Pokud bychom měli vybrat ikonickou odrůdu pro Banyuls a Collioure, určitě by to byla Grenache. Objevuje se zde v několika variantách; modrá Grenach Noir pro červená vína a rosé, Grenache Blanc a Grenache Gris pro vína bílá. Na strohých břidlicových půdách mezi mořem a horami působí tyto varianty odrůdy Grenache jako katalyzátor síly i jemnosti, zralosti i slanosti. Je to jeden z význačných znaků identity celé oblasti. Finální vína jsou jemná a elegantní, překvapují svým aroma, decentní kyselinkou a v případě červených vín jemným tříslem. Pokud konzument hledá minerální vína, nalezne je v bílých, postavených především na odrůdě Grenache Gris, produkovaných z nejvýše položených parcel. Tato vína lze dokonce označit jako dokonalý "fyziologický roztok". Lahodnost těchto vín dokáže soupeřit s červenými víny jak v síle, tak v kráse jejich výrazu. Romuald Peronne v nich vidí velký potenciál: "Budoucnost apelace spatřuji v bílých vínech, protože jsou nejen unikátní, ale především mnohem sofistikovanější a tím pádem také nejhodnotnější (a nejdražší) ze všech našich vín". Posílení produkce bílých vín z Collioure není faraonským projektem, ale zcela promyšleným záměrem a cestou vpřed. Vždyť bílá vína se těší stále větší oblibě a apelace Collioure má pro jejich výrobu ideální podmínky, byť se to na první pohled může zdát podivné - jsme přeci v nejjižnější a nejteplejší části Francie! Pro bílá vína ale mluví několik faktorů. Nejdůležitějším z nich, komě orientace parcel, je nadmořská výška. Mnohé z vinohradů jsou stejně blízko mořské pěně jako mrakům. "Některé naše pozemky, které jsme dříve obdělávali, již nejsou vhodné pro vína, která chceme vyrábět a která spotřebitelé vyhledávají. Řeč je suchých a svěžích bílých. Nadmořská výška je pak při hledání této svěžesti naším nejlepším spojencem," vysvětluje Romuald Peronne. „Naším záměrem je vrátit se na původní vysoko položené parcely, které běžně překračují výšku 400 metrů. Dokonce bychom rádi tuto výšku překonali a vysadili révu i ve výškách 500, nebo dokonce 600 metrů nad mořem. Rovněž musíme pracovat s expozicí a hledat spíše severní stěny těchto strmých svahů, které jsou doslova báječným hřištěm pro odrůdy Grenache Blanc a Grenache Gris“.

Romuald Peronne ví, o čem mluví - francouzská i celosvětová poptávka po bílých vínech neustále stoupá. Místní vinaři se přitom dlouhá desetiletí zaměřovali především na výrobu červených a přírodně sladkých vín. Však také AOC Collioure blanc vzniklo až jako poslední (2003). S podílem 18,3 % stále představuje pouhý zlomek zdejší celkové produkce. Přitom břidlicový terroir a přítomnost větrů, kterým vládne Tramontana, jsou pro bílá vína doslova požehnáním. Umožňují totiž vytvářet nádherně komplexní vína, v nichž se snoubí ovoce, svěžest a slanost. Příkladem může být Collioure blanc Minérale od Clos Saint Sebastien, v jehož vůni nacházíme květinové a anýzové tóny, chuť připomíná zralé žluté ovoce, podtržené jemnou dřevitostí. Toto bílé víno je dokonale rafinované a umožňuje plně odhalit originalitu odrůd Grenache Gris a Blanc, které nabízejí typičnost, kterou nikde jinde nenajdeme.

VÝZVY PRO BUDOUCNOST

Počátkem roku 2024 byl sestaven plán obnovy v hodnotě 400 000 EUR, který má region vrátit zpět k ziskovosti, zajistit budoucnost apelace a dát jí nový impuls, zejména ve světle globálního oteplování. Protože na této už tak vyprahlé půdě přibývají periody extrémních veder, přinášející sebou riziko vodního stresu. Je proto nutné definovat „vinohrad zítřka“ a stavět na jeho silných stránkách. "Nacházíme se v bodu zlomu naší historie a musíme se stát aktéry naší budoucnosti. Globální oteplování je svým způsobem příležitost, neboť nás nutí nad věcmi přemýšlet," komentuje situaci Romuald Peronne, Zavlažování je tu stále zakázané, ale podle Peronna si na to nikdo nestěžuje. "Naše výnosy jsou kvalitativní, nikoli kvantitativní. V ostatních částech Roussillonu mají sice vyšší výnosy, ale svá vína nedokáží prodat. Náš problém je jinde – produkci máme dostatečnou, máme jen nedostatečnou komercializaci. Musíme být hrdí a učinit naše vína žádoucími!"

Vinařství v Côte Vermeille se dlouhodobě potýká s velkými obtížemi. Podle odhadů zanikne v příštích deseti letech asi polovina z celkových 1 500 ha vinic apelací Collioure a Banyuls z důvodu jejich ztrátovost – vždyť zisková je asi jen polovina z nich. Není divu, výnosy jsou nízké, vinice nelze obhospodařovat strojově, lidská síla je drahá a apelace Collioure i Banyuls jsou mimo Francii prakticky neznámé. Ekonomické výsledky jsou alarmující. Výroční zpráva z roku 2021 vyčíslila roční ztrátu na 500 000 Euro. Vždyť kilogram hroznů se tu prodává za cca 3 Eura, ale skutečné náklady činí 4,50 Eur. Romuald Peronne si po nástupu do funkce nechal udělat kompletní studii a je rozhodnutý situaci změnit. Říká: „Několika málo vinařským podnikům se daří dobře, ale jako celek je region na pokraji bankrotu. Pouze sedm procent podniků je schopných investovat! Ostatní přežívají nebo jsou v mínusu" shrnuje závěry studie Romuald Peronne. Provozní údaje za rok 2019 ukázaly zápornou roční marži ve výši - 340 000 €! Tato ztráta se týká 92 % zdejší produkce, přičemž celých 60 % kladné marže pochází z apelace Banyuls grand Cru, ta přitom představuje miniaturních 5 % z celkové produkce všech vín regionu Côte Vermeille! "Bohužel, tragická čísla se rok od roku zhoršují!", dodává Romuald Péronne. Nejhůře jsou na tom tzv. družstevní sklepy, jejichž záporná ziskovost je způsobena především kvůli vysokým mzdovým nákladům a problémům s odbytem. Export prakticky neexistuje, více jak 70 % produkce se prodá přímo v regionu, většina bohužel pod cenou, ačkoliv region je turisticky hojně navštěvován. Podhodnocené ceny se týkají jak přímého prodeje ze sklepa, tak segmentu gastro, který vyvíjí na producenty extrémní cenový tlak. „Přitom atraktivita regionu je hlavní silou místních vín, takže základním předpokladem plánu obnovy a návratu k ziskovosti je přimět turisty, aby nakupovali místní vína i za vyšší ceny“, vysvětluje Etienne Laporte, vedoucí provozní diagnostické studie apelace.

Romuald Peronne vypočítává další problémy, které region sužují, a hledá jejich řešení: "Potenciál zdejšího kraje je obrovský, Máme unikátní terroir, ale nevyužíváme jej naplno. Většina parcel nad 400 metrů leží ladem, přitom patří k těm nejkvalitnějším. Musíme je získat zpět pro naše účely. Brzdí nás však skutečnost, že necelá polovina viniční půdy je v držení pouhých pěti majitelů, dalších čtyřiceti procent se týká svazující historické specifikum zvané "systém complainte" (viz výše), takže změna se zdá býti skoro nemožná. Například město Banyuls-sur-Mer má v držení několik set hektarů! Ale nic není ztraceno, neboť nedávno to byla právě banyulská radnice, která odsouhlasila odprodej všech produktivních vinic za cenu 1 EUR/ m². A to je velký krok kupředu. Ale ani to všechny problémy nevyřeší, musíme nutně pokročit v otázce otevření vinařských oblastí. Protože dnes, s místními urbanistickými plány, které jsou v gesci jednotlivých obcí, je vznik nových domaines v celé apelační oblasti prakticky nemožný. Navíc je tu řada administrativních a stavebních omezení, což odrazuje lidi zvenčí, kteří by zde chtěli investovat. A bez nově příchozích se neobejdeme, vždyť polovina zdejších vinařů je starších šedesáti let!", říká Romuald Peronne. Vstupu investorů či vinařů z okolí je nutný, ale legislativně problematický, neboť AOC Collioure a AOC Banyuls nepovolují vinifikaci mimo úzce vymezené území obcí Collioure a Banyuls.

V neposlední řadě je potřeba vylepšít marketing, jak opět potvrzuje Romuald Peronne: "Další věcí v níž jsme slabí, je kvalitní marketing. Děláme sice fantastická vína, ale neumíme je ukázat světu. Musíme přimět lidi, aby je chtěli ochutnávat. Z celé jižní Francie jsme od roku 1963 jediní, kdo smí používat označení Grand Cru – a to přeci není málo ! Je třeba konečně odhodit komplex méněcennosti a odhalit naše přednosti. Naše vína nesmí být jen vzpomínkou na fajn dovolenou.“

Syndicat des vins AOC Collioure et Banyuls (Romuald Peronne zcela vpravo)

Romuald Peronne si vytkl za cíl tento stav změnit, například prostřednictvím politiky nezávislosti zdejších "vignerons sur mer" (pěstitelé u moře), hospodařících v AOC Banyuls, Collioure a IGP Côte Vermeille. 1. lednu 2025 tak většina z nich opustila sdružení CIVR (Conseil Interprofessionnel des Vins du Roussillon), aby se sdružili do nového Syndikátu des vins AOC Collioure et Banyuls, jehož prezidentem se stal již zmiňovaný Romuald Peronne. 

Syndikát okamžitě po svém vzniku inicioval rozsáhlý projekt za účasti dvou burgundských poradenských firem, jež dostali za úkol zmapovat celý jedinečný terroir a zjistit, kam by se mělo místní vinařství posunout do roku 2050. Mapování, které bude geologické i klimatické. Téměř stovka senzorů bude roztroušena na svazích různých obcí apelace (Banyuls, Collioure, Port-Vendres a Cerbère), aby v příštích dvou letech shromáždila nesčetné množství dat: vystavení větru, potenciální radiaci, teplotní rozsah. "Naším cílem je mít velmi detailní přístup k poznání kvality každého pozemku, abychom věděli, kam vinici přemístit, aby se využily co nejpříznivější podmínky," vysvětluje Marc Ouvrié, inženýr specializující se na vinohradnictví a enologii.

Romuald Peronne by rád po vzoru slavných burgundských climats vymezil ty nejlepší ze zdejších terroirů, které by měly být dokonalým příkladem jejich specifik a stát na pomyslném vrcholu hierarchie zdejších vín.

Všechny výše uvedené změny se neodehrají během několika nejbližších let, v ideálním případě lze počítat s nějakými dvaceti i více lety. Vše totiž potřebuje být nejen ověřeno a odsouhlaseno všemi zúčastněnými, ale celá akce bude dlouhým procesem reformy celé apelační oblasti za dohledu a spolupráce příslušného orgánu INAO (Národní institut pro původ a kvalitu).

VINAŘSKÁ ŠPIČKA CÔTE VERMEILLE

Přes všechny uvedené problémy si region zasluhuje pozornost. Zejména v dnešní době, kdy milovníci vín hledají nová a dosud nepoznaná vína a kdy ceny vín známých (a proslulých) apelací dosahují závratných cifer. Vína apelací Banyuls a Collioure mohou nabídnout fantastická vína za velmi přijatelné ceny. Je však potřeba dobře vybírat a zaměřit se na špičkové producenty. A není jich málo. O Romualdu Peronnovi už řeč byla, tento energický mladý muž je často přirovnáván k útočícímu býku, jeho vína z produkce Clos Saint Sebastien však oplývají jemností a elegancí. I další pěstitelé v Collioure posunují hranice zdejších vín – také pro ně lze najít mnohá přirovnání: básníci práce, teologové kamene, služebníci krajiny... Jen namátkou: rodina Parcé (Parcé Frères, La Préceptorie, Domaine Augustin), znovuzrozené Mas Blanc a Pic Joan (pod vedením Laury Parcé a Jeana Solého), pečlivý Philippe Gard z Coume del Mas, vášnivá Laëtitia Piétri-Clara z Domaine Piétri-Géraud, emblematické Les Clos de Paulilles rodiny Cazes a mnozí další. 

Chudé břidlicové terasy dosahují výšky přes 400 m/n.m.                            Romuald Peronne