Domaine Clos Saint Sebastien

Historické vinařství Domaine Saint Sebastien převzali roku 2008 Jacques Piriou a Romuald Peronne. O šest let později přikoupili další prastaré vinařství Clos Xatard. Tak vznikla dvacetihektarová Domaine Clos Saint Sebastien, jejichž vinohrady představují jedinečný amfiteátr s výhledem na moře. Tyto prastaré vinice vysadili Féničané v 7. stol. př.n.l. Od 12. století se o jejich obnovení a rozkvět starali templářští rytíři, vrátivší se z křížových výprav. Strmé břidlicové svahy nelze obdělávat strojově, vše musí zařídit lidské ruce.

VINAŘSTVÍ V ČÍSLECH

Roční produkce: 100 000 láhví
Osázená plocha: 22 hektarů (z toho 12 hektarů pro bílé odrůdy)
Metoda sklizně: Ruční
Průměrné stáří révy: 50 let
Nákup hroznů: Ne

Osázené odrůdy:

ČERVENÉ: Carignan (10 %), Grenache Noir (50 %), Mourvèdre (30 %), Syrah (10 %)
BÍLÉ: Grenache Blanc (5 %), Grenache Gris (90 %), Vermentino (5 %)

CÔTE VERMEILLE - APELACE COLLIOURE A BANYULS

V Côte Vermeille, v místě, kde Pyreneje padají do Středozemního moře, nalezneme dvě prastará městečka: Banyuls-sur-Mer a přístav Collioure. V jejich okolí je nespočet vinohradů založených Řeky a Féničany a obnovených počátkem 13. století Templáři. Avšak největšího vinařského rozmachu se region dočkal v době, kdy přešel pod francouzskou korunu. Stalo se tak roku 1659 na základě Pyrenejské smlouvy. 

TERROIR, APELACE, ODRŮDY

V tomto nejjižnějším cípu katalánské Francie se vinohrady doslova koupou ve slunečních paprscích. Mízu čerpají z terasovitých hnědých břidlicových reliéfů, pocházejících z období Kambrénu. Bylo to právě tvarování Pyrenejí, které vytvořilo onu poněkud trýzni-vou krajinu. Malé amfiteátry se střídají s vyhlídkami na mořské panorama. Geologické základy přispívají ke koherenci identity: vinná réva je zakořeněná v hnědé břidlici s nízkou schopností zadržovat vodu, vinohrady, obdělávané na terasách zvaných feixas, se zvedají až do výšky přes 400 metrů nad mořem. Postupně sestupují z výšin do údolí a zabírají dno aluviálních filtrací a kamenitých pásů napájených řekami, které oblast odvodňují.

Celá vinařská oblast začíná jižně od Argelès-sur-Mer, těsně za hranicí oblíbené pláže Racou, probíhá městy Collioure, Port-Vendres, Banyuls-sur Mer a Cerbère, aby skončila na španělských hranicích. Oblast má dvě apelace, Collioure pro tichá vína a Banyuls pro ta přírodně sladká. Platí tedy, že apelační zařazení se řídí nikoliv komunální příslušností parcely, ale typem vína.

AOC Banyuls patří k prvně stanoveným apelacím Francie, byla zřízena dekretem z roku 1936. V roce 1962 pak byla vyhlášena klasifikace AOC Banyuls Grand Cru. Pokud jde o tichá vína, jako první byla v roce 1971 vyhlášena AOC Collioure rouge, následovala AOC Collioure rosé z roku 1989 a jako poslední byla v roce 2003 vyhláškou zřízena AOC Collioure blanc.

Říká se, že zdejší vína dělají břidlice a slunce. Je to samozřejmě pravda, réva celoročně profituje z převahy slunečných dnů, v létě z vysokých teplot a v zimě si užívá mírného středomořském podnebí. Průměrná roční teplota činí při-bližně 15 °C (samozřejmě v závislosti na nadmořské výšce). Vše se tedy zdá být optimální, ale není to tak zcela. Ačkoli se průměrná teplota zdá být mírná, vinná réva je denně vystavena výrazným teplotním výkyvům. Kromě toho nadmořská výška narušuje srážky, které se vyznačují nepravidelným a často prudkým průběhem. Dlouhá období letního sucha se střídají s paroxysmálními přeháňkami během jara a podzimu. Četnost a prudkost lijáků, strmé svahy, to je ideální kombinace pro erozi půdy, které má zabránit systém teras, opěrných zídek a odvodňovacích kanálů.

Podle tradice byly tyto staleté techniky, které se používají dodnes, přivezeny z Blízkého východu templářskými rytíři koncem 13. století. Odvodňovací kanály, tento jedi-nečný kanalizační systém zvaný agouilles, jsou vytesány do břidlicové půdy, v níž vytváří vějířovité geometrické útvary, kterým se tu říká peu de gall (kohoutí noha), protože z výšky skutečně připomínají otisk ptačího pařátu. Strmé svahy, schodovité terasy a systém kanálů zcela znemožňují použití strojové techniky, vinaři tak své vinice obdělávají výhradně ručně.

Dalším důležitým faktorem je frekvence a typy větrů. Vane jich tu osm a mají velmi různorodé a protichůdné účinky. Dva z nich jsou však pro révu klíčové: Tramontana vane ze severozápadu od Atlantického oceánu podél Pyrenejí a míří dál nad Středozemní moře. Má obrovskou sílu a bývá příčinou rozbouřené mořské hladiny. Ve vinicích je ale požehnáním, neboť svým vysušujícím charakterem chrání révu před plísněmi. Na druhou stranu však mívá destruktivní dopad na mladé rostlinky vinné révy, zejména na jaře, kdy bývá nejsilnější. Někdy je tento typ mylně označován za Mistral, jímž ale není, byť vzniká z podobných příčin a má podobné rysy. Autan vane směrem opačným, vzniká nad Středozemním mořem a svou vlhkostí a chladem zmírňuje letní žár, což rovněž přispívá kvalitě hroznů. Několik dní před tím, než se rozfouká, zavládne nad krajinou absolutní klid s charakteristicky křišťálově čistým vzduchem. V té chvíli jsou Pyreneje vidět ze vzdálenosti až 150 kilometrů. Místní vinaři mají pro tento stav pořekadlo: „Autanu se chce foukat“.