Côtes du Rhône «Baron de Montfaucon» blanc 2023, Château de Montfaucon

CHÂTEAU DE MONTFAUCON

Na pravém břehu řeky Rhôny, vysoko na skalním ostrohu zvaném Montfaucon (Sokolí hora), se pyšně tyčí stejnojmený hrad, založený už v XI. století. Stretegická poloha jej předurčovala  nejprve ke střežení hranic Francouzského království a Římskou říší, později k výběru cla za zboží přepravované po řece Rhôně. Ve středověku prošel hrad významnou přestavbou a získal svůj typický trojúhelníkový tvar, který si drží dodnes. Tehdy byl v držení rodiny Laudun, které roku 1420 francouzský král udělil titul baronů z Monfauconu, a kteří se vzápětí pustili do pěstování vína. Pro tento účel vybudovali roku 1520 klenuté sklepy, které svému účelu slouží dodnes. Protože se rodina hlásila ke kalvinismu, musela po zrušení Ediktu nantského (1598) hrad opustit a podobně jako ostatní Huguenoti odejít do exilu.

Novým majitelem se stává původem italský rod Pertuisových, když válkou zpustošené Château de Monfaucon roku 1766 kupuje Josef Gabriel Pertuis, původem z italského Piemontu a prapředek dnešních majitelů. Rodina se v regionu velmi rychle etablovala a stupala vzhůru po společenském žebříčku. Josefův syn Eugène se stal starostou Avignonu a v letech 1826 - 1830 dokonce poslancem parlamentu. Se svojí manželkou, skotskou šlechtičnou Agatou Clavering, měl dvě děti, budoucího Barona Louise de Montfaucon a Komtesu Wilhelminu. Právě on pozvedl úroveň zdejšího vinařství a své produkty začal dodávat až do vzdálené Paříže. Jako vůbec první producent v celém Údolí řeky Rhôny opatřoval své láhve etiketami, na nichž stálo Vin de Monsieur de Baron de Montfaucon. Tyto znovuobjevené etikety dnes zdobí zdejší prestižní cuvée. 

Na historii svých předků dnes navazuje hrabě Rodolphe de Pins, jehož vzorem je právě baron Louis, ale také baronova neteř, hraběnka Madelaine de Pins, která po Louisově smrti zámek i vinařství zdědila a stála za jeho dalším rozvojem i slávou. Součástí současného týmu je i Rodolphova manželka Mari (původem z Finska) a syn Léon, který po studiích agronomie sbíral zkušenosti v Bordeaux, Barolu, Tasmánii a Santa Barbaře. Vinařství je od roku 2010 certifikováno jako BIO.

«BARON DE MONTFAUCON» CÔTES DU RHÔNE BLANC

Základní bílé víno je poctou baronu de Montfaucon a pochází z rozličných rodinných parcel, ležících na okraji apelace Lirac. Během ruční sklizně jsou hrozny tříděny a vcelku ukládány do malých přepravek o max. hmotnosti 20 kg. Tyto hrozny jsou pozvolna lisovány v pneumatickém lisu, následují spontánní kvašení v termoregulačních nerezových tancích a osmiměsíční zrání v betonových nádržích, tedy bez kontaktu se dřevem, díky čemuž zůstávají zachovány svěžest, harmonie a ovocná jemnost.

VÝJIMEČNÝ ROČNÍK 2023

který byl již tradičně horký a suchý. Nečekané komplikace se ale dostavily během sklizně, kdy se strhla obrovská bouře s přivaly vody. Aby se zabránilo vzniku plísní, bylo potřeba doposud nesklizené hrozny urychleně sebrat a dopravit do vinařství. Naštěstí, bílé odrůdy byly v tu dobu již v drtivé míře pod střechou.

Po vítaných a štědrých deštích v závěru roku 2022 nastalo nečekané období sucha, do konce března napadlo jen nevídaných 80 mm srážek, leden byl navíc překvapivě teplý. Začátkem dubna započalo rašení a v jeho závěru se konečně dostavily deště, které přetrvaly až do začátku května, stejně jako chladné počasí. Oteplilo se až v červnu, takže ve vinicích se objevily první květy. Vývoj květenství ale brzdily pokračující deště, které sebou přinesly hrozbu plísní. Letní měsíce byly teplé, ojediněle se objevovaly kroupy. V závěru srpna nastalo rekordní vedro s pravidelnými maximy nad 40 °C po dobu dvou týdnů! Spalující slunko způsobovalo vadnutí listů, blokovalo zrání a zabíjelo některé mladé révy, což rychle zvýšilo očekávání sklizně. Horko se na začátku září trochu zmírnilo a v polovině září došlo i na déšť a prudké bouřky. Najít správný čas pro sklizeň jednotlivých parcel a odrůd nebylo jednoduché a sklizen tak byla velmi dlouhá; trvala od začátku srpna do konce října.

Většina vinařů je však velmi spokojena se svěží, živou a přístupnou kvalitou svých bílých vín, zatímco červená vína pěstovaná na žulových svazích a břidlicích jsou také slibná díky pozdnímu letnímu teplu po deštích z počátku léta. Ročník 2023 je tak požehnáním pro bílá vína, některá z nich dokonce trumfují ta červená. 

ODRŮDY

CLAIRETTE BLANCHE je bílá odrůda révy vinné, nejčastěji pěstovaná ve francouzských oblastech Provence, Rhône a Languedoc. V současné době ale i zde její objemy klesají. V minulosti se často používala k výrobě vermutu, neboť produkuje víno s vysokým obsahem alkoholu a nízkými kyselinami. Její nevýhodou je, že poměrně snadno oxiduje. Proto se v klasických vínech často míchá s odrůdami s vysokou kyselostí, jako je např. Piquepoul blanc. Je také jednou ze třinácti odrůd hroznů povolených v apelaci Châteauneuf du Pape. Mimo Francii se pěstuje také v Jižní Africe, Austrálii a na Sardinii. Clairette blanche se skrývá rovněž pod různými synonymy, např: Clairette de Limoux, Laffite, Blanquette, Afrara, Bou Afrara, Branquete, Cibade a mnoho jiných. 

VIOGNIER je bílá odrůda révy vinné, která byla původně pěstována pouze v severní části Rhôny. Ačkoliv v minulosti v důsledku fyloxery a 1. světové války takřka vymizela (v r. 1965 byla v regionu zastoupena pouhými osmi hektary), od konce minulého století se opět stává jednou z nejkultivovanějších a nejceněnějších odrůd na světě. Její původ je nejasný, ale určitě souvisí s regionem, kde byla původně pěstována. S velkou pravděpodobností pochází z divokých rév v oblasti Vallée du Rhône. Legenda praví, že je dalmatského původu, a do Galie byla přivezena císařem Probusem. Ethymologie názvu je rovněž nejasná, může pocházet od keltského vidu (dřevo), které se vyskytuje v savojském toponymu Vions, Vione. Analýza DNA provedená v roce 2004 potvrdila jeho alpský původ a genetickou příbuznost s odrůdou Nebbiolo. Odrůda dosahuje vynikajících výsledků v apelaci Condrieu, především v prestižním Château-Grillet. Od devadesátých let minulého století je hojně vysazována také v jižní Francii, kde se často vinifikuje samostatně, byť tu nedosahuje takových výsledků (pokud jde o komplexnost, jemnost, mineralita) jako právě v Condrieu. Obecně lze říci, že poskytuje kvalitní bílé víno tučného až olejnatého charakteru, velmi voňavé, s velmi vyvinutými květinovými (fialky) a ovocnými (mango a meruňka). V nejlepší kvalitě pak vyzařuje živočišné tóny s podtóny perníku a tabáku. Viognier bývá citlivý na oxidaci, proto se zpravidla pije v mladém věku. Kromě Francie jej najdeme v Itálii, Španělsku, Řecku, Švýcarsku, Rakousku či v USA (Kalifornie). 

GRENACHE BLANC je mutací (podobně jako Grenache Gris) odrůdy Grenache, pocházející z Katalánska, zejména z provincií Barcelona a Tarragona. Tato bílá odrůda byla do Francie zavedena pod vlivem středověkých dobyvačných výprav aragonských vévodů. Z vinohradů Roussillonu se vydala směrem k Provence a jižní Rhôně. Nyní je velmi rozšířena v celém Středomoří. Jen ve Francii byla v roce 2020 vysázená na 5 900 hektarech. Společně s dalšími odrůdami tvoří součást vín apelací Châteauneuf du Pape, Lirac, Rasteau, Collioure, Banyuls či Rivelsaltes. Z ostatních zemí se pěstuje ve Španělsku, Řecku a v Jižní Africe. Odrůda vyniká odolností, také však nízkými výnosy (např. v Collioure 20 hl/ha). Dobře se přizpůsobuje chudým štěrkovým a kamenitým půdám s nízkou kyselostí. Dobře si poradí se suchem či silým větrem. Grenache blanc dává silná a teplá suchá vína, často opulentní, stejně jako s dobrou délkou, avšak nižšími kyselinami. Často tvoří doprovod odrůd Roussanne, Marsanne, Bourboulence a Viognierem. Dokonalých výsledků dosahuje při výrobě přírodně sladkých a rancio vín. Charakterostickým znakem je vůně mandlových květů, fenyklu a kopru, v ústech připomíná bílé nektarinky, meloun či kdoule.